Nahý Zeitgeist

Drahý Jakube,
pamatuješ si na několikastránkové přílohy denních novin, týdeníků a měsíčníků, do kterých se na začátku roku balí zbytky cukroví? Rok co rok se v nich novináři pokouší o spektakulární shrnutí nejdůležitějších událostí předchozích dvanácti měsíců a tváří se jako "must have" roku. Největší události shrnuté v posledních vydáních roku vždycky vyžadovaly největší prodeje, čili největší rozpočty na reklamu, největší billboardy s co možná největšími písmenky. No nekup to...

Na konci roku jsme si tak s pocitem sounáležitosti s redakcí, ostatními čtenáři a vlastně i celým světem odnášeli z novinových stánků svou každoroční porci toho nejdůležitějšího za uplynulý rok: kdo vzal největší úplatek, kolik dlažebních kostek si vyžádal summit nebo která celebrita se rozmnožila. Byl to pokus bilancovat období uplynulých 365 dnů, předsilvestrovský rituál a vyhozené peníze v jednom. Od roku 2001 totiž ten opravdový přehled nejdůležitějších událostí najdeš online. A zdarma.

A nemohlo by tomu snad ani být jinak, když za ním stojí společnost Google. Každodenně služby jejího vyhledávače využíváme my dva a další stamiliony lidí. Každé kliknutí se započítává do žebříčku Zeitgeist, který se v hegelovském slova smyslu pokouší odhalit ducha doby - kulturní, intelektuální, etické, spirituální a politické klima. A daří se mu to. V současnosti je generován pro více než 40 zemí včetně České republiky a završuje ho globální žebříček, který odhaluje Zeitgeist googlovačů napříč kontinenty. A co letos spojilo googlovače všech zemí? Jednoznačně Michael Jackson, který se stal v žebříčku Skokan roku nejhledanějším výrazem pro rok 2009. Škoda, že se toho nedožil...

Češi potvrdili, že je globální oteplování a další světové události nechávají chladnými, a ve stejném žebříčku platným pro Českou republiku se král popu nedostal ani do první desítky. Jak by ostatně mohl – podle hesla „sejde z očí, sejde z mysli“ Češi pilně hledají nového krále popu (umístění „Superstar“ na třetím místě žebříčku Skokan roku), což potvrzuje i „Marta Jandová“ na prvním místě žebříčku Skokan roku v showbiz, v němž mrtvý král popu skončil pátý. A může být rád, že je rád. Příští rok to bude už jen horší a horší.

Zeitgeist sice dokáže s přesností na setiny každému z nás spočítat, jaké je jeho místo v žebříčku Zeitgeist, na rozdíl od "lidského" novináře však nedokáže říct, proč tomu tak je. Proč mezi Skokany roku patří "úřad práce" nebo proč druhým českým Nejvyhledávanějším výrazem je "free", a jedním ze Skokanů roku je "sms zdarma“. Kontext a souvislosti mu unikají. Ale tuto slabost bohatě vyvažuje jinou výhodou - Google je zcela oproštěn od lidských slabostí. Třeba subjektivity.

I proto si na rozdíl od „lidského“ novináře může dovolit kromě makro trendů, poskytnout i mikropohled na náš každodenní život. Na rozdíl od lidí, Google nemá starosti, touhy, přání a potřeby. Třeba mě by nikdy nenapadlo, že třetím nejhledanějším návodem je "Jak sbalit holku?" a šestým "Jak uvázat kravatu?" Nikdy jsem totiž nebyla muž. Ukazuje se, že mé eventuální snahy stát se objektivním novinářem (ve smyslu googlovské objektivity), naráží na biologické limity. Paradoxně tím, že Google není člověk, ale stroj, má k lidským problémům blíž. Po ničem netouží, nic nepotřebuje, "ničím nežije". Jen mapuje lidské potřeby a může tak objektivně říct, čemu se chtěli Češi přiučit v roce 2009:
1. Jak psát web?
2. Jak zhubnout?
3. Jak sbalit holku?
4. Jak napsat životopis?
5. Jak na počítač?
6. Jak uvázat kravatu?
7. Jak otěhotnět?
8. Jak podnikat?
9. Jak přibrat?
10. Jak fotit?

Tohle by žádný novinář sám nikdy nevygeneroval. Žádný novinář totiž nikdy nebyl ženou a mužem současně. Žádný novinář se nikdy nesnažil ztloustnout a zhubnout během 365 dnů (zato filmaři to snad mají v krvi – viz dokumentární film SuperSizeMe Morgana Spurlocka nebo Rene Zellweger mezi natáčením Bridget Johnes a předáváním Oscarů). Žádný novinář by nikdy nečetl „Mé první kroky s počítačem“, aby se o chvíli později snažil programovat JavaScript (z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že je to totální ztráta času). Žádný novinář by sám sobě neposílal životopis, aby se zaměstnal ve svém vlastním podniku (???). A žádný novinář by se nikdy nepokoušel zbouchnout holku, se kterou se právě seznámil (!!!).

Zato každý novinář zvládne napsat "velkou" historii. 12 měsíců, 52 týdnů za 3 hodiny 45 minut (odhadovaný čas, který potřebuje k tomu, aby si prošel titulní strany novin a nabouchal je do počítače). Tu malou, každodenní, si musíme napsat sami. Možná proto, že její sepsání trvá přesně 365 dnů, odhaluje náš Zeitgeist do detailů. A tak se dozvíme, že ten uplynulý rok vlastně nebyl vůbec ničím zvláštní. Naopak byl úplně obyčejný. Jako všechny ostatní... A že nejdůležitější události jsou ty každodenní. Zeitgeist je nahý.