poprvé v životě jsem zatoužila mít v knihovně ekonomickou literaturu. Nechala jsem se ukecat „kecací ekonomií“ předního českého ekonoma Tomáše Sedláčka, který úspěšně (už několik týdnů patří mezi nejprodávanější naučnou literaturu) publikoval část neúspěšné (neobhájené) disertační práce. Podle recenzí kromě stránkování a doporučené prodejní ceny neobsahuje kniha "Ekonomie dobra a zla" žádná čísla. (To je docela sympatické, že?) Naopak, své pojetí ekonomie ekonom Sedláček opírá o sociální vědy a čtenářům podsouvá myšlenku, že by měli začít sázet na úspory a dlouhodobé investice, pokud chtějí dát ekonomické krizi jednou provždy sbohem...
Ještě předtím, než začneš skupovat zlato a sledovat vývoj Down Johnsonového indexu, zadrž prosím! Měl bys totiž zvážit ještě jeden, zcela jiný recept, jak z krize ven. Návod našich slovenských bratrů prý funguje na stoprocent: „Najskôr si pán Juraško kúpi nanuk. Predavačka si za utŕžené peniaze nechá opraviť práčku, preto si opravár môže kúpiť novú lampu a tým umožní ďalšej predavačke, aby si kúpila nové topánky v obchode u pána Jurašku.„Ten získa peniaze na ďalšie a ďalšie nanuky..." - a tak díky drobným spotřebitelům šlape státní ekonomika jako zamlada. Tento konkrétní recept je citací jedné z mnoha televizních reklam, které jsou součástí slovenské kampaně "Bojovníci proti kríze". Pod záštitou několika významných institucí z oblasti marketingu, komerční sféry a celostátních médií radí Bojovníci podpořit spotřebou zejména domácí výrobce. A o svých chrabrých činech nesmí zapomenout informovat všechny potenciální spolubojovníky prostřednictvím statusu na Facebooku: Příklad: “Dnes som si kúpila kabelku, Bojujem proti kríze.” Nebo taky varianta pro tebe a další bojovné kluky “Kupil som fungel novu miesacku na beton...takto som zabojoval proti krize".
Jedna krize, dva zcela rozdílné koncepty. Utrácet či spořit? To, co na první pohled vypadá jako jasná schizofrenie, je ve skutečnosti těžkou formou paranoi. Oba zdánlivě neslučitelné návody mají totiž i něco společného:
1) Konečně někdo řeší ekonomický problém na mikroúrovni. Zasedání vlády a debaty na akademické půdě jsou sice fajn, ale i obyčejná předpověď počasí má pro mé každodenní fungování daleko větší význam. Jak Sedláček tak Bojovníci adresují své rady nám - běžným občanům.
2) Současně (a to je důležité) mají oba koncepty velkou šanci při oslovování běžného občana šanci uspět – možná i proto, že k oběma mají odborníci výhrady. Kniha ekonoma Sedláčka neobsahuje žádná čísla, grafy nebo tabulky – taky to chudákovi dali pěkně sežrat. Také bojovníci se svou glorifikací spotřeby si docela naběhli. Jenže mediální masáž a osvědčené reklamní postupy v kombinaci s populistickým návodem si své ovečky jistě najdou.
Výsledek? Konec krize je prý v našich rukou. Totiž peněženkách. Ta moje bude brzy lehčí o pár set lehčí, protože jako správná "Bojovníčka proti kríze" podpořím růst spotřeby a koupím si kecací knížku.
Po prvním kole Bojovníci versus Sedláček 1:0. Uvidíme, jak se bude vyvíjet stav zápasu až si Ekonomii dobra a zla přečtu...
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat