stále ještě se mi nepodařilo zprovoznit účet na twittru a vypadá to, že jsem poslední, kdo tam není. Zatímco já se pachtím s klasickým blogem, mí známí stejně jako následováníhodné osobnosti propadly mikroblogování. Já propadám zatím jen depresím, které prohloubilo i mé nedávné poznání, že tweetují už i komerční firmy či značky. Naposledy mé virtuální sebevědomí podryla značka bonbónů Skittles (v podstatě západní bráška našich středoevropských lentilek).
Pracovní osud mě totiž zavál až na jejich oficiální webovou prezentaci a nic netušící jsem se tak stala přímým svědkem a účastníkem jednoho z největších experimentů sociálních médií z pohledu komerčních komunikací a možná i sociálních médií vůbec. Značka Skittles totiž dala vale tradiční ukrutně nudné a zastaralé webové prezentaci, za kterou mimochodem digitální agentury inkasují to, co my dva dohromady za celý rok (s odřenýma ušima), a místo toho zvolila neotřelou a relativně levnou cestu sebeprezentace ve virtuálním světě.
Jednoduše tak, že propojila na webu již existující a dostupné dokumenty a obrázky o Skittles. Základem hypertextu je miniaturní banner nabízející možnosti klasického menu. Ten slouží jako rozcestník a současně i spojovací bod všech ostatních aplikací. Informace o produktu najdeš na wikipedii, obrázky produktu na flickr.com, komentáře na twittru a poslední televizní spoty na internetové televizi youtube.com.
Vypadá to, že komerční značky začínají slušně (v tom neslušném slova smyslu) okupovat prostor, který až dosud pro aktivní internetové uživatele znamenal totéž, co antikoncepční pilulka pro ženy: svobodu. To, že reklama je všude, není nic nového. Komerční značky okupují virtuální prostor a sociální média už od doby, kdy byla poprvé zpřístupněna širokým masám (protože teprve od toho okamžiku se virtuální prostor stal pro marketéry zajímavým). Novinkou je míra, s jakou se jedna konkrétní komerční značka rozhodla využít potenciál sociálních médií a internetu jako takového. A mě zajímá, jestli je správné, aby komerční společnosti v tak velkém rozsahu kontaminovaly prostor, ve kterém žiju svůj normální každodenní virtuální život? Než se pokusím zodpovědět na tuto otázku, měl bys ještě vědět pár věcí.
Každá inovace má v sobě kontroverzi. V tomto případě je její množství spíše větší než menší. Tak například otázka čím si nadnárodní korporace Mars (výrobce Skittles) nárokuje užívání nekomerčních obsahů, které vytvořilo internetové publikum, a ještě navíc ke komerčním účelům? Kdyby se firma rozhodla vytvořit klasickou webovou prezentaci, byly by náklady na její vznik samozřejmě mnohem větší než při „pouhém“ propojení již existujících textů a obrazů. Ty konec konců musel také někdo vytvořit – my malí internetoví uživatelé. Mikroblogeři, přispěvovatelé Wikipedie a mnozí další, kteří z nějakého (pravděpodobně nezištného) důvodu zmínili Skittles ve svém textu. Naši práci nikdo nezaplatí – přesto z ní může mít třetí strana potenciální finanční prospěch v případě, že kampaň bude úspěšná a zvýší prodeje lentilek Skittles. Otázka etiky takového jednání je přinejmenším sporná. Ale i tak si myslím, že tohle není na kampani tím nejzásadnějším.
Takže máme Goliáše (nadnárodní korporace) a Davida (může být zosobněný třeba skupinou studentů interaktivních médií). Vykořisťovatel Mars si něco nárokuje od chudého, ekonomickou krizí ještě více zchudlého publika, ale (!) – současně mu i něco dává: moc. Ta moc spočívá v možnosti vyjadřovat se svobodně o značce. Značka se vzdává svého výsadního práva diktovat, jaký bude obsah sdělení, tedy to, co si má publikum o značce myslet. Naopak to si samo určuje obsah sdělení, to co se bude o značce říkat. Z tohoto pohledu dochází ke střídání stráží komunikujících subjektů v mcquailovském komunikačním modelu. Zatímco až dosud byl v komerčních komunikacích tvůrcem a odesílatelem sdělení Goliáš (firma či její značka), v tomto případě je tvůrcem sdělení jeho původní příjemce – David (publikum neboli marketingově řečeno cílová skupina).
Já vím. Jsou to jen blbé lentilky, u kterých můžeme ovlivnit maximálně jaká barva se začne nebo přestane vyrábět (podle dosavadních twittrových ohlasů na plné čáře prohrává hnědá), ale představ si, že by se podobný koncept začal uplatňovat i v případě komerčních společností, které zabývají něčím vznosnějším (benzín nebo takzvané „cenné papíry“). V takovém případě dávám značkám na poli sociálních médií zelenou a možná si pár osvícených přidám i mezi přátele na Facebooku. Takže to vypadá, že nakonec budeš v dobré společnosti Skittles a spol.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat